Oddíly » Železniční technika

Z dosavadního obsahu tohoto webu je zjevné, že dávám přednost kolejovým vozidlům zastaralým a směšně vypadajícím. U malé části nákresů však hovězí konstrukce ustupují pokusům o seriózně míněný design doby současné. Tu je několik takových obrázků, doplněných o nedodělané trojrozměrné modely.

Někdo sbírá jízdenky nebo staré jízdní řády. Někdo chodí na nádraží a zapisuje si čísla lokomotiv. Někdo chodí se štaflemi kolem trati a hledá si nejlepší fotoflek. Jsou ale i tací, kteří směřují svůj zájem o kolejovou dopravu poněkud konstruktivnějším způsobem a dají se na studium železniční techniky nebo provozu na vysoké škole. Toho se týká i tento článek, sestavený především z ilustrací pro propagační materiály oboru Dopravní prostředky -- Kolejová vozidla na DFJP v Pardubicích.

Docházejí mi nápady, zrovna mě nenapadá žádné konkrétní téma, ke kterému bych tady vyvěsil nějakou sourodou skupinu obrázků. Pokračuju tedy prostě s obrázky lokomotiv a všeljakých podobných vozítek ze školních sešitů.

Lokomotivy a vagóny, na které člověk kouká pořád na nádraží, jsou pěkně nudné. Zajímavější jsou vozítka z mechu a kapradí, z lesů, z cihelen a malých dolů (lze říci "důlků"?). Tu je pár obrázků vozidel, kterým by to slušelo někde na lesních železnicích či drobných průmyslových drahách. Třeba jako tuhleta dvounápravová krabička na rozchod 600 mm nebo menší.

Prohrábl jsem se v šuplíku s názvem D:/Ptákoviny/Papták/Hotové obrázky a vytáhl odtamtud několik nákresů vozidel pro osobní dopravu, které předkládám v tomto článku. Nelze od toho očekávat nic moc smysluplného, jenom hovězí nápady typu trolejbus posazený na plošiňáku a tak podobně.

Do tohoto příspěvku jsem vybral obrázky lokomotiv -- no, spíš vozítek, která nemají uzavřenou kabinu pro strojvedoucího. To je ve skutečnosti vcelku vzácnost. Je obvyklé, že kabina lokomotivy má alespoň jednu stěnu a střechu, a to i u vozdiel pro rozchod koleje 300 mm a s držákem na půllitr na stanovišti strojvedoucího.

Když jsem chodil do prvního ročníku, jsem lokomotivy a vozejčky načmárané při přednáškách do sešitů jednoho času opatřoval znakem univerzity a řadil je k fiktivní pardubické železnici. Protože: co je to za dopravní fakultu, když má akorát koleje o rozchodu 16,5 milimetru? To je málo, chtělo by to aspoň 760. Nebo aspoň 600! :)

Chcete-li dopravovat uhlí, štěrk, písek či jiný podobný sypký materiál, uděláte dobře, když si na to pořídíte výsypné vozy aneb sypáky. To jsou vagóny uzpůsobené tak, že po otevření klapek se dopravovaný náklad působením vlastní tíhy z vozu sám vysype, čímž ušetří spoustu práce bagru nebo lopatě.

Inu, tak jsem přeházel všechen obsah ze starého paptáka na nový, a jedeme dál. Jedeme dál samozřejmě vlakem taženým elektrickou lokomotivou. Elektrická lokomotiva se od motorové liší tím, že má sběrač, lidově nazývaný smeták či pantograf. Plus jsou tam ještě nějaké další konstrukční odlišnosti, např. ve strojovně je všecho úplně jinak, ale to už je detail, protože to na obrázku není vidět. :o)

Od té doby, co se dá na školní lavice psát a kreslit, se na ně píše a kreslí. Nevím, co zdobí lavice na základních a středních školách teď, neb v takových budovách já už dávno nemám co pohledávat, ale za našich mladých let se tam pomlouvalo, trénovala se slovní zásoba z oblasti vulgárního jazyka a přirovnávali se učitelé a spolužáci k domácímu zvířectvu.